Já políbím tě na ústa –

Já políbím tě na ústa –

na hrobech tráva zarůstá,

a my jsme tolik trpěli...

Už rozkvet’ modrý zimostráz,

leč něžné květy spálil mráz,

můj příteli!

A zima sadem vanula,

tak mnohá slza skanula,

aniž jsme o ní věděli...

Pak přišla vesna smavá zas,

ve vánku chvěl se žitný klas,

a písně zazněly...

Teď podzim je, a ticho tak,

jen mlhy táhnou do oblak,

a ptáci na jih letěli...

A kraj se halí v mrtvý klid,

tak tiše leží lány žit,

jakoby umřely...

V sad táhnou mlžné závoje,

dnes naše srdce chladno je,

my tolik trpěli...

Jen upomínky přišly zas,

a slzy tryskly clonou řas,

můj příteli!