JÁ TAKY VÍM...

Já taky vím, jak život někdy tíží,

jak zničí mnoho v chvíli jediné,

já klesala též pod tvrdými kříži,

ó, člověk snese moc, než zahyne.

Já také vím, co je to zápasiti,

boj skřížil se též u mne nejeden,

a proto chci tvé hoře v duši vzíti

a při tobě stát v každý trpký den.

Já také cítím duše rozevření

od země vzhůru někam do nebe,

a srdce mé též bez akkordu není,

jejž slyšela jsem bouřit u tebe.

Já také toužím po nesmírném štěstí,

jež plyne ze dvou duší spojených,

a dovedla bych pro ně všecko snésti,

když našla jsem je v mužných prsou tvých.

A ruce naše spojeny tak záhy,

náš rozuměl si na poprvé zrak,

a proto jsi mi nekonečně drahý,

a v slunce nad námi se mění mrak.

Proto zde odhodlána s tebou stojím,

a zatím těžká mračna přeletí,

já tiše, tiše bolesti tvé zhojím,

jsem zaslíbena tvému objetí.