Já v letu svém...

Já v letu svém zamířil k nejvyšší hoře –

Snů mladistvých vlní se podle mnou moře,

hle, v duhových barvách a čarovných něh

a bez konce – žádný jich nepoutá břeh,

jen bělostné lemují páry.

A snivě můj těká zrak v nesmírné dáli –;

hle, tmavý mrak vstoupá tam, obzor můj kalí

a hrozivé bouře mi zvěstuje let,

jež rozkotať můj má snad čarovný svět,

mých zlatých snů zaplašit roje.

Leč bouře nechť přijde, strach neznám ni stesky,

nechť v čelo a srdce mé ryje své blesky,

má peruť jen sesílí v zápase tom,

a rozvine duch se jak po bouři strom

a novou se zaskvěje krásou!