JÁ V TIŠ SE VRACÍM...

Já v tiš se vracím svojí komnaty,

má těžká hlava klesá unavená,

je bouřná noc a vichr v sadě stená,

jsou v nebi žhavé ohně rozžaty –

já v tiš se vracím svojí komnaty.

V mé duši píseň zvučí sonáty

té nadpozemské hudby Beethovena,

sbor andělů tam zpívá roráty.

A vichr skučí v sadě, láme akáty

a řeka hučí blesky rozčeřená...

je obloha jak výheň otevřená –

je soudný den to, večer odplaty,

já v tiš se vracím svojí komnaty.