JÁ VE SNU V KVĚTECH LŮNY SPAL

Já ve snu v květech lůny spal,

kde sluncí démanty se třpytí,

a nad mnou zástup najád stál.

Na mě se tiše usmíval,

jak slunce růžné z jitra svítí,

já ještě v květech lůny spal.

Strom čarně listím zašeptal,

já vzbuzen začal touhou mříti,

a nad mnou zástup najád stál.

Pak ubíral se tiše dál;

stín slunce chtělo rozptýliti,

kde ve květech jsem lůny spal.

Jim ve vlasech čar růží plál,

já v touze chtěl si jednu vzíti,

však v mlze zástup najád stál.

A já jsem začal v bolu mříti,

kde věčně mladé slunce svítí,

že jsem jen v květech lůny spal.