JÁ VÍM, ŽE TI DĚKOVAT MÁM

Já vím, že ti děkovat mám a žes mi drahá

jak den, jenž svítí, jak mlčení noci temné,

že smích tvůj mne vzbudí, když tesknota na mne sahá,

má úroda zraje v pohodě tvojí zemné

a jarní rovnodennost když sněhu mne zbaví,

z mých ran se vždy objeví květy a ptáci v mé slétají trávy.

Svou ztajenou bolest jsi často mi přinesla v trpící tváři

a nepokoj, sršící jiskrami, smutek, jenž smutek množí,

však častěji přineslas přece jen teplo a vlastní záři,

ne posel lidí, ne vyslanec boží,

jen jedno slůvko jsi za sebe, srdce své, duši mi děla,

a já jak bych nevěděl, ty jako bys nevěděla,

a byl to přec celý svět, pro mne stvořený tebou a z tebe,

měl hvězdy a slunce, byl den i noc a modře plál jak nebe.