Já vpadl v luka tvá...

Já vpadl v luka tvá a v tvoje mýtiny

a chtěl jsem květy sžít a zloupit malin pel

a ztížen kořistí tvých sadů zázračných

pak rosou lesů tvých se v Neznámo chtěl brát...

A hle, tvých květů vůně opojila mne

a v mýtinách mne věčné Světlo zmámilo,

v šer lesů tvých jsem stezky nenašel...

Jak smutný levita s polnicí zlámanou

svou hymnu nevnesu v harf písně žalmové

a s Jobem nesednu na smetí hlubých dum,

ač stáda Isai zřím, bol rudý muže z Uz.

Jsem mladý Tobiáš, ó věčný Pane můj,

a cesta neznámá jde v Rages tajů Tvých;

k ní vznícen sedl jsem a žár mé smysly jal,

však kde Tvůj Mládenec, bych na cestu se dal?