JÁ Z BOLESTI VYROST A MILOVAL...

Já z bolesti vyrost a miloval

jsem všecko, co vadnulo v koutě a stínu.

Mne budila bolest, mne pudila v dál,

že neznala zbaběle zaplakat: hynu.

Já nedůvěřoval, se nebratřil,

den nenávistný když nízce tížil.

Já nikomu srdcem nepatřil,

až zaslech’ jsem: někdo se ke mně blížil.

Tu prvním bratřím se obejmutím,

že smutek žhne něčí a vroucně se dívá!

Byl smutek blíž smutku svým vzplanutím

a v bolesti srůstal, jak rána živá.