JÁ.

Ne, nebudu již jiný!

Jsem zrovna jak ten pták,

prorážím noční stíny

svým letem do oblak.

A musím znovu zpívat,

nechť v srdci tisíc střel,

jak moh’ bych v svět se dívat

a němým býti chtěl?

Můj Bože, co tu krásy,

jen kam se pohneš kol!

a vše se k zpěvu hlásí

a rdousí v ňadrech bol.

Jen všecko plně vnímat,

jen cele, silně žít!

hned bude bolest dřímat,

ty musíš šťastným být!