JABLOŇ

Zlí lidé duši zranili mně moji –

jak jabloň v sadu sadařova ruka –

je ořezaná, kůra její puká

a krvácí z té strašné rány svojí.

Je krutá zima, mračna v nebi stojí

a vítr lká – mé srdce bázní ťuká –

a přec je nutno vytrpět ta muka,

než rána sečná v duši mé se zhojí.

Neb jak ten strom, jenž v sadě ční tu holý,

mráz pálí jej a rány jeho bolí

a přece z jara zaskvěje se v květu –

Tak z ran v mé duši též květ vykvete tu

a vlahou rosou zaskví se z mé tísně,

a v duši mé jak v stromě zazní písně!