JABLOŇ.

ZAZPÍVAL si v širém poli

na jabloni pták,

zarmoutil to mé srdéčko,

nikdo neví, jak.

Ani jsem se nenadála

dříve, co je žal,

nezarmoutil zazpíváním,

ale tím, že lhal.

A když odlét’, nebyl jeden,

ale spolu dva,

s jabloně co rosy spadlo,

kdož pak o to dbá.

Kdož pak na to vzpomene si

v širém světě tom,

že’s mne nechal jako v poli

opuštěný strom.