JABLOŇ.

Květy se obalíš na jaře,

bílými, vonnými květy,

přineseš do srdcí umdlených

na novo k životu vzněty!

Neznámé milence uvidíš,

kterým plá ve zraku mládí,

přijdou si povědět z večera,

věčně že mají se rádi.

Vzpomínám na tebe, jabloni,

ve chvíli tichého snění,

v srdci mém po letech bloudění

klidu až doposud není!

Ve starém řečišti bývá tak,

z jara ho naplní příval...

A já bych daleko zpátky šel,

na tvoje květy se díval...