JABLOŇOVÉ KVĚTY.

Viz, jak padají květy s jabloně

tak měkce, tak tiše, tak snivě,

jak sněhu jest jich po celém záhoně,

po stezkách, na plotech i nivě!

A padají ve ptačím prozpěvu

tak měkce, tak sladce, tak tiše,

při vánku teplého tichém záchvěvu

svit slunce v nich zlatem si píše:

Mé touhy, myšlénky, tichý snů mých svět,

čím planu a chvím se v snách, v tuše;

mně jest jak též by, jabloňový květ,

v ně skanouti měla má duše!