Jabloňový květ. (II.)

K lesu cesta kamenitá,

a u cesty javor starý,

pod javorem tráva mladá,

a v té trávě jelen jarý.

Není jelen – mysliveček,

na rameně zbraň má věrnou,

květ s jabloně za kloboučkem,

a kol něho pentli černou.

A po cestě kamenité

ze hradu pán mladý jede,

pod zlatými pod třemeny

bílý kůň si pyšně vede. –

Na javoru suk je černý,

a na suku puška leží;

rána padla, puška klesla, –

po cestě kůň volný běží.

A pod sukem dvě jsou jmena,

na zbrani z nich jedno stojí,

a ten javor nové rány

slzou svého kmene hojí.

Bujná tráva zelená se,

z javoru kam slza padne,

leč kam padá z krásných očí,

klesá tráva, bledne, vadne. –