JABLŮŇKO –!

Výš, jablůňko, poskoč směle,

okénko mně zastři celé!

Suky v kůru nasej u pně

po korunu jako stupně!

Aby mohl vzhůru kdosi,

kdo ty sladké sny mně nosí...

Den až usne v chodu líném,

ty se hustě obal stínem!

Až pak se spleti tvých snětí

polibky mně na rty sletí,

dbej ty, ať jich prška plesná

neprobudí chaty ze sna:

zahuč, jak u větru vání,

– bdi a šum až do svítání!