JÁDRO ŽlTÍ. (I.)

Mám chvíle plné muk, kdy šeptám zoufale –

jeť život vleknout škoda,

vždyť známe všeho cíl, kam plyne jasný proud

i kalem sytá voda.

O, přijde brzo čas, že nic už na světě

mne k plesu neroznítí,

jáť všeho konec znám, než v zárod vlívá se,

že musí za své vzíti.