JÁDRO ŽlTÍ. (II.)

A dlouho-li to žití trvat může?

let několik a postava se schýlí,

žár v oku shasne, na místě pak růže

skráň ovine jen šedin vínek bílý.

Báj mladosti jen někdy zamihne se

pak v hlavě té, i k zpomínkám už líné, –

strom květe dál, nechť stár, ach člověk jenom

se vysílí a vyšeptá, než zhyne. –