JAHODY.

Šla má milá na jahody

na zelená borka,

zadřela si ostré trní

v bělounkou nožičku.

Nemůže moje milenka

na nožičku vstoupit.

Ach ty trní, ostré trní,

proč si bolest zdělo?

za to budeš, ostré trní,

z borek vymýtěno.

„Počkej milá v pochládečku,

v zeleném borečku;

já doběhnu na palouček

pro bilého koně.”

Koníček se na paloučku

v husté trávě pase,

moje milá v pochládečku

na milého čeká.

Počne milá žalovati

po tichounku v borku:

„ach co řekne moje máti,

já nešťastná holka!

Vždycky mi říkala máti,

chovej se jinochů,

čemu se jinochů chovat?

když jsou dobří lidé.”

I přijel sem na koníčku

jako sněžek bílém,

skočil s koně, vázal na suk

za stříbrnou uzdu.

Objal děvče přižďal k srdci

i líbal sem usta,

i zabyla krásná dívka

v nožičce bolný trn,

V lásce sme se milovali,

slunce na západu.

„Pojeď milý rychle domů

slunéčko nám zajde.”

Vsed sem rychle na koníčka

jak sníh bělounkého,

vzal sem milenku v náručí,

odjel sem s ní domů.