JAK BLESKEM ZASAŽEN...

Jak bleskem zasažen když mocný padá strom,

tak padl v Kostnici Jan Hus, kněz dobrý Páně.

Dým k nebi stoupl, dlouze zaburácel hrom

a všecka zem se v dálku třásla po té ráně.

Však nebyl hněv to z rozhněvané oblohy,

to nebyl oslnivý záře posel boží,

jímž k zemi poražen byl Mistr nebohý –

to blesk byl z mraků zloby, jež zde bídu množí.

To ti jej poslali, kdož směle boží moc

si přivlastnili, pravdy slunce skryli v mraky;

by všecku zemi v temno zahubila noc,

z níž obracely by se k nim jen všecky zraky.

Blesk ohněm vznítil mučednickou hranici

a kněze pravdy nezlomného na prach pálí –

však nejásali nad obětí hořící:

Bůh z ohně promluvil, Bůh, jehož v pouta jali!

Bůh, v jehož jméně kacíře zde pálili,

Bůh, který všecku moc prý do rukou jim složil,

Bůh, za nějž mluvili – k nim hřmí té ve chvíli,

Bůh, jehož pohřbili – v té hranici zas ožil!

A blesky metá na vše strany, v šíř i v dál

a všude v temnu jasné ohně zapaluje,

by duše poznaly, že on jest pán a král,

že není bohem, co zde křivě bohem sluje.

A od hor k horám rozšiřuje hřímání

a hromu hlasem duše z ospalosti budí,

by lidé strhli pouta, jimiž spoutáni,

a Boha aby hledali v své vlastní hrudi...

Pryč od té hranice, kdož jste ji vznítili

a pýchu ve svých srdcích máte nekonečnou –

blesk hněvu mého rozdrtí vás, zbloudilí,

že lidu mému skrývali jste pravdu věčnou!

Pryč od té hranice! Jak v sloupu ohnivém

v ní Bůh jest, který Israele v poušti vodil –

pryč od ní každý, kdo jsi nečist v srdci svém:

zář její čistým srdcím jen má býti v podíl!

Pryč od ní, pozdní synu země Janovy,

jenž svého proroka jsi životem svým zradil –

plá oheň pravdy z ní a oheň obnovy,

že jeho žáru staletí dech neochladil.

Pryč od ní, byť jsi na rtech jméno Mistra měl,

sic její oheň rudě na tvé padne tváře,

že v cizím zakuklení předstoupit jsi směl –

a na čelo ti vpíše bídné jméno lháře!

Pryč od hranice, shořeti v ní nechceš-li

a nechceš-li v ní spálit, cizího cos přijal,

bys jiný vyšel z ní, než přišels předešlý,

a za kadidla dech vzal jarní vůni fial.

To učinit-li chceš, ó, pojď k té hranici,

já ohněm obnovy a pravdy tebe vznítím,

já silou obejmu tvou duši bloudící

a povedu ji novou cestou živobytím!

Ó, pojď k té hranici, viz: bleskem zasažen,

v prach sežehnut a vržen v proudy cizí řeky

Hus přece nebyl zničen, nebyl poražen:

Svou pravdou žije dále pro věky a věky!...