Jak bohu rozumím, jej miluji

Jak bohu rozumím, jej miluji

a v něho věřím? Jenom láskou svou!

Tou s přírodou se, s věcmi sbližuji

i s lidmi, kteří dosud záhadou

mně byli. Velkou láskou ke všemu,

co žije bez ní, v hříchu temnotě,

podobno očím, které v slepotě

nevidí dne, jak jarní pohodou

svou zlátne. Velkou láskou ke všemu,

co po ní touží, co ji vdechuje

i vyzařuje, v srdce dobrotě

vše nehodné i hodné miluje.

Oddanou láskou k celé přírodě

a svrchované její nádheře,

poznáním, které v každé příhodě

přijímá milost boží v důvěře.

Pokornou láskou, která sblížení

si žádá všech, a k výšinám svůj hled

když obrací z všedního plížení,

pro duši žádá si jen k nebi let.

Tak Bohu rozumím, jej miluji

a v něho věřím, velké lásky dělnost

když poznávám a s Faustem sděluji

tajemství, které skrývá nesmrtelnost.