Jak Bůh ráčí.

Jaro prchlo doubravou,

jeseň kvapí boučím –

třetí rok, má Šumavo,

s tebou již se loučím,

loučím se a chodím zpět –

každým rokem nový květ

s kytkou písní sloučím.

Byl jsem šťasten v klíně tvém

jako chasa ptačí,

usedne-li ku zpěvu

třeba na blodláčí;

stárnu – spatřím-li tě as?

dech se krátí, řidne vlas –

nuž jak Pán Bůh ráčí. –

Nebude-li hlava má

v temném dřímať rovu,

o svou berlu poutnickou

podepru se v novu;

a já vím, že písní jas

obalí ji květem zas

jak hůl Aronovu.