Jak často životem nám bouře zaburácí

Jak často životem nám bouře zaburácí

a v hlavu deří zloby náhlý hrom!

Hlava hoří, srdce klid svůj ztrácí,

a v jeku tom

i kout naš snivý zhnusí se nám v tiché práci.

Steré otázky tu myslí planou,

muka odhodlání rvát se světem

o Pravdu, jež v Lež se zvrací přeletem –

péro pod stůl! zlomené pomluvou a hanou!

Něco v nás hrdého: pravdu mám! křičí,

a vzlyk citu poslední

marného vzdoru hradby týčí.

Útěchu? Kde? Na čelo vložíme ruce obě,

a dechem jara péra hlas z kouta zní:

Sami v sobě!