Jak chví se růže –

Jak chví se růže před bouří

ta v mladých lících plamenná,

jen kvítek, vasal skloněný,

žal královny své znamená.

Jen slavík pěvec dobrodruh

ku družce svojí zalétá,

z nejkrasších písní diadém

v kadeře vonné zapletá.

Tu zákon lásky zobrazen,

jejž kázal světu velekněz:

ty milovat máš bližního,

bys k vášni mrzké nepokles.

Ten zákon v světě neplatí

a blázen, kdo zde věří mu,

kde chladné stele lůže se

jen z lásky pouhé bližnímu.

Nač světu dávat zákony –

on tvůrce dávno nehoden,

on plaší z hnízda slavíky,

on člověk – on jest svoboden!