Jak dáma, která stkvostnou toaletu

Jak dáma, která stkvostnou toaletu

a pyšný úbor urovnala plný,

když ví, že každý záhyb nepatrný

spjal vkus a chic že srovnal každou tretu,

mne vítá zahrada. Zášť celých světů,

i kdyby měla bystré oko srny,

na bílém rouchu nenašla by skvrny;

co strom, to kytice bohatých květů,

co keř, to šperk je ze stříbrných nití

a tence tepaného filigránu, –

hle, kousky ledu zdobí každou hranu,

a každý matnou perličkou se třpytí,

snad tlapky kočičí, jež přešly sněhem,

je všecky přišívaly zběžným stehem.