Jak dávno tomu, matičko,

Jak dávno tomu, matičko,

co poslední svůj spánek sníš,

a myslím, že to vše je snem,

že snad se ještě probudíš.

Tys víc než matkou byla mi –

ne každý blaha toho zná –

a vroucí pro tě zápal můj

byl víc než láska dětinná.

Mně dosud těžko uvěřit,

že v zemi lůžko dali ti,

já želím tebe den co den

a neoželím do smrti.