Jak dlouho ještě...

Jak dlouho ještě na ty naše hlavy

se bude sypat světel žhavých roj?

Mníš srdce těmi rytmy že se znaví,

že skončen bude kdys v něm svatý boj?

Dřív, nežli zůstane nám stát,

že toužit přestane a milovat?

Ó, to by pouhým klamem láska byla,

když zmizela by později neb dřív,

k těm citům svým i mým buď spravedliv,

já mním, že trvá dýl, v čem větší síla,

měj za každý ten světlý okamžik

můj dík.

Když v mlze vidíš větve zlatožluté,

věř, že je bílý pokryje zas květ, – –

a neptej se, to bylo příliš kruté,

jak dlouho ještě písně budu pět,

a raděj ptej se hned, v tom aspoň klid:

„Jak dlouho ještě budem, dítě, žít?"