JAK DŘÍVE ZAS...

Nocí jdu. Ticho. Mlčí les.

Vlhkem a mechem les voní.

Do ticha noci ve tmách jen

pramen si zpívá a zvoní.

Poklidno v duši, v srdci mír,

že ani věřit se nechce.

Daleko, daleko od lidí –

a je mi tak lehce, tak lehce.

Na nebi měsíc, starý druh,

ke mně zří mlčky dolů,

ticho a mír, jak dříve zas

putujem nocí spolu.