Jak Jakub s Bohem s tebou zápolíme,

Jak Jakub s Bohem s tebou zápolíme,

až přemožen z nás každým na znak padá;

duch člověka tvou vůli neovládá

a přece tvými pány být se mníme.

Jen u přeludu ustavičném tkvíme;

duch žízniv po pravdě vždy jenom strádá,

ať jak chce vznáší se a jak chce bádá,

jen že nám umříti jest, pevně víme.

Nic nezpomohou naše trapné žaly;

nic nezléčí nás, nic nám není radou,

jsme proti tobě nicotní a malí.

Kdo učenou můž vysvětliti svádou,

co tam, kam ruce své jsme pozvedali,

jež s resignací v posled v klín se kladou.