Jak je těžko mladou hlavu mít

Jak je těžko mladou hlavu mít

a nevědět, co láska a krása,

jak je těžko zemí kvítí sít,

když vlastní srdce bodlák drásá!

Jak je těžko v cizí hlíně hnít!

Tam na kopečku, u lesa, v stínu stromů,

kam ptáčci chodí se kolíbat,

tam se to bude sladko spát!

O půjdu umřít domů!

Drůžičky, mládenci, červená líce,

stařičký děkan, kantorův bas,

a večer mne vzpomenou ještě o muzice.

„Škoda peněz na něj“, bratr řekne, „u sta hromů!“

tatínek přijde za mnou, sestry popláčou a zapomenou zas.

A maminka? ó půjdu k ní umřít domů!