Ó, JAK JÍ TO SLUŠÍ!

Bujný jarní větříček

do Haniných tvářiček,

jak jde kolem s nůší,

hází květy s jabloní,

až to kolem zavoní –

Ó, jak jí to sluší!

Větřík zvlnil v poli klas,

zvlnil Hanin bujný vlas,

jak šla kolem s nůší,

bílou vonnou střemchou chvěl,

do vlasů jí střásal běl –

Ó, jak jí to sluší!

Na mne větřík prach jen zdvih

zvonky zbudiv – Hanin smích,

jak jde kolem s nůší:

spěchám žárlivostí jat,

smích s rtů sladkých vylíbat,

jenž jí tolik sluší!