Jak jinak možno je, než vyzpívat,

Jak jinak možno je, než vyzpívat,

co struny srdce hrají bez oddechu,

co v duši je i v prsou volném dechu,

jak mohl bys mně, drahý, zazlívat,

že zpívat musím, v tvého srdce echu

slov drahých lovit sladkou odpověď.

Kde dlouho byla pustá, holá šeď,

teď rudě naseto, jak jahod v mechu.

Já marně – „v pokušení neuveď

mne, Bože“ – modlím se. Já zpívat teď

jen musím, co mi v strunách srdce zní.

A nechci vyčítat si, píseň ta,

již právě pěla jsem ti dojata,

že nebude mou písní poslední.