JAK JSI MI DRAHÝM...

Jak jsi mi drahým, dítě mé,

přec někdy sobě řekneme,

až bude jenom luna plát,

a na srdce své večer zvát,

až sami budeme. –

Zrak do zraku se ponoří

a sta nám světů vytvoří...

my zvolíme si ale ten,

jenž lásce pravé utvořen –

on všecky pokoří.

Ret ku retu se přivine

a sta nám loděk připlyne...

my zvolíme si ale tu,

jež lásky nese ku světu,

mé dítě nevinné!

Pak srdce naše zatlukou,

že láska pevnou zárukou,

jež v srdci blahu hledá stan,

jí otevřený do kořan

tajemnou náukou.

A povíme si, dítě mé,

jak milovat se budeme,

jak nebe se nám otevře,

a země na nás zanevře – –

jen až se sejdeme!...