JAK LAHODNO.

Jak lahodno, v klín složit ruce

a býti zas jen člověkem,

po dobách přísné revoluce,

po boji zlém a odvěkém!

Nu, sřítili jsme pánaboha

a soudy vedli dějinné –

však přijde čas, že pocta mnohá

už našich skrání nemine.

Však teď je sladko, v citech vděčných

jak plyne čas, vše vítati,

i řadu týdnů bezslunečných

i dny, jež Osud vyzlatí.