JAK LESNÍ MECH.

Jsou duše tvrdé jako kámen v skále,

jich nedotkne se bolesť v těžkých dnech,

ty, duše moje, buď jen měkkou dále,

tak jako lesní mech.

Jsou duše, odkud letí příval s výše,

že slyšet jeho hřímání a spěch,

ty, duše moje, vsákni jenom tiše

tu vláhu, která v snech.

A v srdce spráhlá jako v létě nivy,

když puká země, zticha kanout nech

ten vláhy svojí pramen věčně živý,

tak zticha jako mech.