Jak lístek na lípě se zticha chvěje,

Jak lístek na lípě se zticha chvěje,

když z končin neznámých naň vánek vane,

tak na pni života a větvi času

má bytost před Tebou se chvěje, Pane!

Tvé slunce vstává ve královském nachu,

Ty živíš červa, lezoucího v prachu,

Ty krásu, něžnost vyvozuješ v květu

a vlašťovičku neseš v dlouhém letu

a vůlí svou ji udržuješ v směru,

by našla svoje hnízdo na severu

kdes ve vsi horské, kterou teče řeka.

A Ty bys, Pane, nedbal o člověka,

v němž uložen je atom dechu Tvého,

klíč k otvírání světa tajemného

a divů v zemi, ve vzduchu a vodě,

jež od věků jsi ukryl ve přírodě,

a jež duch lidský v práci tiché, jemné

jak vodu věčnou čerpá z hloubky temné!?