JAK LITÁ SAŇ...

Jak litá saň se ženou kyrysníci –

Již kopyt dusot šírou plání bouří –

– – Již srazili se s vojem nepřátel –

– – Třesk! – Nářek! – Ryk – Již zem se krví kouří.

Již mrtvola se na mrtvole kupí –

boj zuří dál – ryk rozléhá se – ječí –

a nové davy mladých lidí zas'

se ubíjejí v rozvášněné seči.

Jich osud stejný. – Ač se pobíjejí,

přec stejné pouto hrdlo jejich dusí –

Je v bitvy vřavu touha nepudí,

po krvi nežízní – – však oni musí!

Tam v dálce šeré ustaraná máti

líc sklání, v slzách potěchu si hledá –

a na bojišti, nad vojínů shluk

smrt hýřící se vznesla tiše bledá.

Tak v římském cirku otroci se bili.

Ne za vlast, volnost, svobodu a právo!

Ne – proto ne! – – Však vůdce rozkázal...

Ó – kletá tolikrát, ty vůdce slávo!