JAK LODI JSEM...

Jak lodi jsem, jež z dávna k břehu

po bouřích zase přistály,

v své duši cítím sladkou něhu

a pocit jakýs nestálý.

Svou prchavostí spíjeje se,

na chvíli v něčem utkvívám,

než plachta k cestě rozedme se,

svou pevninou se zabývám.

Však i když napjata jsou lana,

a loď je k břehům přivázána,

dál s vlnami loď chce se rvát.

Když příliv o ni vlny tříští,

ta loď se chvěje v přístavišti,

jak bouř by chtěla, ač smí stát...