Jak mnich, jenž celý život dlouhý, chudý,

Jak mnich, jenž celý život dlouhý, chudý,

nad kancionál schýlen s bledou tváří

tkal kosmu celou báj do zlaté půdy,

a sestár’ v bázni, zda se dílo zdaří;

tu v trojhranu Bůh, sbor andělský v záři,

dav poustevníků s vyzáblými údy,

tam démonův sbor, jenž se v hloubi sváří,

se Satanem, jenž celý zlobou rudý;

a mezi nimi mostem dřevo kříže, –

jak rád byl, že ty spojil světy sporné,

toť most, jenž vede do hvězd z pekel díže!

Jsem jak ten mnich. Jak maluje, tak píši,

tu duše ráj, tam hmota, dláto vzdorné! –

Buď mostem, svaté umění, mi k výši!