Jak moje Lila moudra jest.

Jak moje Lila moudra jest,

to mnozí sotva vědí,

juž na Hájkově kronice

to vtipné dítě sedí!

Jak moje Lila moudra jest!

Ni chvilky nepromrhá,

hůř nežli mnohý kritikus

juž nové knihy trhá.

Jak moje Lila moudra jest!

I do veršů se plete,

jí Puškin juž byl přeložen,

a Mickiewicz a Göthe.

Své valně starší sestřence

kdys z Giustiho má Lila

arch celý, každou báseň zvlášť,

vše řádně vyložila.

Též Petöfiho s Byronem

a s Hugem Tennysona

a Arriazu s Björnsonem

juž srovnávala ona.

Kdys s Čelakovským Prešerna

mi semlela, má zlatá,

a psala různé poznámky

do veršů Freiligratha.

Však nejen v starších, v mladších též

má opravdové štěstí,

tu dala se mi pojednou

do Coppée-ových „Zvěstí“.

Hned s Asnykem se zanáší,

hned s Baumbachem se stará –

tu s Carduccim mi stihla kdys

juž také Cannizzara.

I přátel: Čecha s Nerudou

si do přetřesu vzala

a Vrchlického s Vajanským

mně velmi pocuchala.

Však nejvíc s mými básněmi

si Lila béře práci

a připojuje v rukopis

hned také illustraci.

A půjde-li to takhle dál,

jak prospívá juž nyní,

buď musím Lilu uzavřít

neb knihy do svých skříní.