Jak motýli.

Jsme jako mouchy, jako motýl denní,

jenž na mžik zatřepotá křídly z nachu,

a vše, s co jsme, se skončí v hrstce prachu,

náš smích i vzlet i naše utrpení. –

Jest pravdou, jak to v písmě stojí psáno:

jsme mouchy, motýli, – snad ještě méně –

a i ten stesk náš dozní neslyšeně,

když nejlepší co v nás, – v prach zašlapáno.

Leč po křídlech když sáhají ti dravě

a otravují žití květnou číši, –

buď, příteli, motýlům ještě bližší,

– i aspoň ten svůj den prolétni smavě.