Jak odumřelé drobné ruce mé

Jak odumřelé drobné ruce mé

ustlaly sobě v opuštěném klínu.

A večer, porozuměv muce mé,

tvou podobu dal milosrdně stínu,

jenž blíží se.

Zrak můj jak tebe přelud vděčně přijal

a oknem v zahradu jej vyprovodil,

v záhony nočních rozvoněných fial.

A ruce mé, jež prve odumřely

a zledověly v klínu samotě,

zas teplé jsou, jak objat by tě chtěly.