Jak pět jiných bol a cit.

Jak pět jiných bol a cit.

jak v lživé vžít se figuriny,

jež Epika zná povědít –

já písně pěju maminčiny

a v jejím klíně jen chci snít.

Jak světu dala mě, tak zpívám,

jak mi šeptá její dech,

ať na mraze, ať v poupatech,

já píšu, v oko se jí dívám.

Co jiným v ústa klásti mám,

to cítím

sám.

Nuž, mraky ven a hrozte bleskem,

hromným vytím.

Šťasten matčiných jsem očí leskem.