Jak plaché ráno, bosé, stříbrné,

Jak plaché ráno, bosé, stříbrné,

v par vonných jara flór tvář zavátu,

když draperie jitra rozhrne,

tak zlehka šlas v mou, lásko, komnatu,

bys večer v háj můj tichý vavřínů

hořela léta oblak v brokátu,

pak večernice rovna leknínu,

když podzim v nebi zlaté kosatce

měsícem kosí, zašlas v hlubinu,

by ROZPLYNULAS V BÍLÉ POHÁDCE.