Jak putovala hvězdička po světě.

Na nebesích kdysi hvězda malá

byla velmi nespokojena,

že od země, kterou milovala,

byla předaleko vzdálena.

„Slyším vzdechy lidí ubožáčků,

stále naříkají do noci;

zabalím si hlavičku do mráčku,

půjdu jim tam na zem pomoci.“

Přišla, chudobného navštívila:

„Chci tě potěšit, slyším tě lkát!“

„„– Kdybys tolar nebo dukát byla,

líp bys pomohla mi tisíckrát!““

Odsouzence uzřela se soužit,

křivým soudem zbaveného práv;

„„světlo nebes! nemůžeš mi sloužit,

neboť nejsi žádný paragraf!““

Utiskovaný kde lkal, tam spěla,

muž to po svobodě práhnoucí;

„„kéž co hrom a blesk bys raděj vjela

ve zlořády světem vládnoucí!““

Přišla k oráči, jenž v potu tváře

naříkal si hořce při práci; –

poděsil se, běžel pro faráře,

že – ó hrůza! svět se převrací.

Šla ke kostelu. Tam lidem temně

četl kněz latinský breviář, –

svítila jak nad chlévkem v Betlémě,

jen že scházel nový mesiáš.

K učenci své světlo snesla tiše,

vědění však svého nezšířil:

že vzdor vypočtení přišla s výše

skeptik viděl – ale nevěřil.

Přišla k hubenému vědátoru,

jenž si hlavu lámal nad spisem;

„„kliď se, nedoučko! na obzoru

pravé vědy já jen hvězdou jsem!““

Přišla do osvíceného města,

policajt ji potkal příšerný:

„„jdi, ať tudy nevede tě cesta,

sic pobouříš městské lucerny!““

Šla, a pohlédla tu na milence –

bláznil celý, jak měl děvče rád!

„„Hvězdo, zjev mé vzdechy mé panence!““

– což o vzdechy! chtěla však se vdát!

Přišla dál a potkala vojáka:

„potěš se, zřím žalost v oku tvém!“

– „„Hvězdičko, neměj mne za hlupáka,

– ještě nesedíš na límci mém!““

K Aeskulapu vešla do svatyně,

v níž val um svůj veškerý.

„„Teď to mám! tys tajná původkyně

trichin, neštovic a cholery!““

Pro své neštěstí šla ku kritiku.

„„Mníš že beze skvrny jest tvá zář?““

– dokázal jí opak v okamžiku, –

vylil na ni plný kalamář.

Aj, tu přišla ke mně do komůrky;

ruka, kouzlem k péru připjata,

srovnávala veršů svorné šňůrky.

„Kdo jsi?“ – „„Hvězdičko, jsem poeta!

Ty jsi zářívala v mém okénku,

rozkoš má jsi byla jediná;

vrať se na své místo!““ a již venku

září jako druhdy hvězda má.