Jak rád.

Jak rád bych hořký pohár žití dopil,

jen kdybych věděl, co mu na dně vězí,

rád smířil bych se s každým stínem, rezí,

jak děcko přeludy se znova opil,

v proud Lethy všecko, co mne bolí, ztopil!

Vzal za vděk prostým jitrocelem mezí,

kde růží vděk jsem jindy nepochopil,

dnes blažen bych byl žebříčkem a slezy

jak rád!

Ba všecky vášní rozpoutané jezy

bych spjal a stlumil vůle pod řetězy,

na snů všech rakev těžké víko sklopil,

a k dílu poslednímu čist se vzchopil

a v boji padl, kde se nevítězí,

jak rád!