JAK SE ČASY MĚNÍ!

Velká Revoluce krve žádala,

hlavu pomazanou Deo gratias

pod nůž guillotiny sklonil bouřný čas,

vytryskl květ krve, k zemi padala...

Za ní jiné spadly jako stromu plod,

zem přijala děsná tato semena,

marseillaisu pěla luza šílená –

smrt stírala s čela studený si pot.

Jak se časy mění, jak se mění svět!

Svobody květ vzácný z rudé krve vstal,

spolek mocných zase v zem jej zašlapal –

jiná revoluce přišla za sto let.

Stalo se to v chladné zemi severní,

kde ni slunce žhavé, ani hroznů kvas

krev nebouří v žilách; lid tam zvedl hlas,

poddaní list psali králi nevěrní:

„Vaše Veličenstvo, píšem Vám ten list,

že jste nedodržel, nač jste přisahal,

že Vás propouštíme, že náš nejste král...

Jinak buďte, prosím, naší úcty jist...“