Jak sochař v sochu osud v lidstvo tepe,

Jak sochař v sochu osud v lidstvo tepe,

leč duch se brání, vzdorně se mu vzpírá

a hněvným okem na sochaře zírá,

leč ten vždy hlouběji v své dláto klepe.

A spravuje nás, jasní oči slepé

a ústa v křiku mírně uzavírá,

shluk vrásek z čela do hladkosti sbírá,

až hotovo je dílo velkolepé.

Klid pohybům a vášně hnutím dává,

mír v zachmuřené zvolna klade líce

a k souladu vše konat neustává.

Je hotovo; sem k hodu stavte svíce,

hold příroda dnes sochařovi vzdává,

že skončil mrtvolu; co konal více?