Ó jak šťasten!...

Prostých srdcí tlukot snivý,

úsměv luny, ševel stromů,

zástup lesů mlčenlivý,

sbory chat a veských domů,

jásot lidu, stony, muka:

ó jak zvedá štětec ruka!

Ach, čím jsou mi hradů skvosty,

sláva měst a panstva pýcha!

Srdce tvé mi, lide prostý,

nejkrásnější písně vzdýchá!

Ó jak šťasten, ó jak blažen,

jehož ret tvým zpěvem zvlažen,

jehož srdce, jehož duši

tvoje písně k písním vzruší:

ale kterak srdce buší,

po mnohých kdy pozná letech

svoje písně na tvých retech!?...