JAK ŠTĚP U CESTY POLEM...

JAK štěp u cesty polem

je ruka sedlákova;

tam trhá, kdo jde kolem,

a štěp zas rodí znova.

A naše tuhé šíje

jsou jako kleče pluhu;

čím hloub’ v zem přitlačí je,

tím víc to setbě k duhu.

A srdce, plná síly,

jak hluboká jsou studna;

krev od věků z ní pili

a po dnes nejsou u dna!