Jak strom i ze sna hovoří

Jak strom i ze sna hovoří

své lásky luzné báje,

tak vždy zas vede cesta má

v milosti svaté ráje.

A vždy zas duši divokou

unesou zvuky jemné

a proudem blaha nevinným

kal světa splaví se mne.

O pak jsem jako dítě zas

pln nejsvětějších citů

a slýchám hovor květinek

a rozumím hvězd třpytu.

Pak zpěvy mé jak mladý květ

se čistým blahem třesou

a s vidinami andělů

mi týž Tvůj obraz nesou.